Od narození žiji tady, v Ústeckém kraji. Po vystudování gymnázia, cestovního ruchu a pedagogické fakulty jsem krátce učila na zemědělské škole. Rodiče nás vedli k tomu, že je důležité získávat rozhled v zahraničí, a tak, než jsem založila vlastní rodinu, pracovala jsem v různých státech Evropy a v Indii, převážně pro automobilový průmysl. Získala jsem bohaté zkušenosti a zároveň i jazykové znalosti (hovořím německy, anglicky, italsky, rusky a srbochorvatsky). Přála bych si, aby podobným směrem mohl jít každý absolvent střední či vysoké školy. Jistě by to přispělo k lepšímu uplatnění v budoucnu.

 

Od mládí jsem zvyklá tvrdě pracovat, bez práce nejsou koláče - nebylo a není jen heslem. Ti, kdo pracují, musí se mít dobře. Ti, kdo nemohou pracovat, ať už těžce zdravotně postižení, starší spoluobčané či maminky (tatínkové) na rodičovské dovolené, ty musí stát podporovat tak, aby mohli žít slušným životem. Kdo nechce pracovat, nemůže očekávat od státu vstřícnost.

 

Narodila jsem se do zemědělské rodiny a od mládí jsme s mými sourozenci byli vychováváni v úctě k tradičním hodnotám. Rodina jako základ, tolerance a solidarita. Lidská slušnost a zdravý selský rozum, v to věřím.

 

Dnes žiji se svým manželem a 7-letým synem v Žatci. Rádi cestujeme, hrajeme a zpíváme a také sportujeme. Od jara do podzimu jezdíme na výpravy na kolech, v zimě lyžujeme. Všichni tři máme rádi fotbal, mí chlapi ho hrají, já dělám svačiny a fandím jim z plných plic. Na čištění hlavy po pracovním stresu mi pomáhá běh, a když je zrovna špatné počasí, zabalím se do deky a „hltám“ detektivky.

 

 

Moje motto:

OBYČEJNÁ LIDSKÁ SLUŠNOST

 

A ZDRAVÝ SELSKÝ ROZUM